Dne 6.4.2023 vydal Ústavní soud další rozhodnutí týkající se svěření dítěte do střídavé péče, které potvrzuje trend nakloněný střídavé, byť asymetrické, péči obou rodičů.
Ne vždy je však střídavá péče vhodná. Například za situace, kdy by vzhledem ke specifickému či psychickému stavu nezletilého dítěte představovala střídavá péče proto toto dítě nepřiměřenou zátěž (např. pokud je dotčené dítě emočně labilní, je vysoce fixováno pouze na jednoho z rodičů, vyžaduje speciální a intenzivnější péči a pozornost apod.), nebo za situace, kdy je vztah mezi rodiči velmi vyhrocený, konfliktní, či když prostřednictvím boje o dítě řeší své neshody a snaží se jej získat na svou stranu apod. V takovém případě by měl soud pečlivě zvážit, zda je střídavá péče pro nezletilé dítě vhodná. Na druhou stranu jen samotné odmítání střídavé péče jedním z rodičů, není důvodem pro její odmítnutí, ale soud by měl zkoumat důvody, pro které tento rodič střídavou péči odmítá.
Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR (viz III. ÚS 1206/2009) jsou-li jinak dány podmínky pro to, aby v době po rozvodu bylo dítě svěřeno do výchovy obou rodičů (společné či střídavé), a jedinou překážkou je nesouhlas jednoho z rodičů, musí se obecné soudy dostatečným způsobem zaměřit na důvody tohoto nesouhlasu a zjistit, zda by tvrzené skutečnosti intenzivním způsobem negativně zasahovaly do zájmu dítěte. Jestliže se v řízení prokáže, že nesouhlas rodiče nemá prokazatelně negativní vliv na zájem dítěte, nemůže být pouze o takový nesouhlas opřeno rozhodnutí soudu, kterým návrhu na svěření nezletilého dítěte do střídavé péče nevyhoví. Ani dříve často uváděný nízký věk nezletilého dítěte není již sám o sobě překážkou střídavé péče, ledaže jde o dítě, které je závislé na matce z důvodu kojení (viz I. ÚS 3065/21). Rovněž kritérium velké vzdálenosti mezi bydlišti rodičů není samo o sobě důvodem pro nesvěření nezletilého dítěte do střídavé péče obou rodičů (viz např. III. ÚS 149/20). Je však třeba zkoumat, zda tato velká vzdálenost může zásadním způsobit narušit školní docházku dítěte či jeho sociální vazby. V takovém případě by bylo vhodnější návrhu na střídavou péči nevyhovět (viz např. I. ÚS 1554/14).
Podrobně kritéria rozhodování o střídavé péči osvětlil Ústavní soud ČR ve svém nálezu I. ÚS 3065/21 ze dne 3.5.2022. Tento nález představuje určitý návod, jak by měly obecné soudy hodnotit jednotlivá kritéria pro rozhodnutí o střídavé péči a přestože se Ústavní soud ČR stále kloní spíše k rozhodování ve prospěch střídavé péče, nevylučuje, aby obecný soud zvolil i při zohlednění východisek rovnocenné péče a naplnění uvedených kritérií variantu výlučné péče jednoho z rodičů zkombinovanou se (skutečně) širokým stykem pro druhého rodiče.
Budete-li potřebovat pomoc s řešením otázek spojených se svěřením nezletilého dítěte do péče, ať už výlučné či střídavé, neváhejte se na nás obrátit.
