Dle ustanovení § 1121 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu na věci, bez ohledu na to, zda se jedná o spoluvlastnictví věci movité či nemovité. Dle ustanovení § 1123 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že každý spoluvlastník může se svým podílem na věci nakládat podle své vůle, rovněž bez ohledu na to, zda se jedná o spoluvlastnictví věci movité či nemovité. Z těchto ustanovení by mohlo vyplynout, že každý si se svým podílem může dělat, co uzná za vhodné. Dalšími ustanoveními občanského zákoníku je však nakládání s podílem omezeno, konkrétně zákonným předkupním právem ostatních spoluvlastníků.
Platí omezení zákonným předkupním právem obecně nebo jen na některé vybrané případy?
Do 31. 12. 2014 v zásadě platilo, že pokud spoluvlastník převáděl svůj podíl na věci, měli ostatní spoluvlastníci k věci předkupní právo (bez ohledu na to, zda se jednalo o spoluvlastnictví věci movité či nemovité). Omezení zákonným předkupním právem platilo obecně. Výjimkou byla jen situace, kdy spoluvlastník převáděl svůj podíl na věci na tzv. osobu blízkou, zde omezení předkupním právem neplatilo.
Od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2017 platilo, že pokud spoluvlastník převáděl svůj podíl na věci, měli ostatní spoluvlastníci k věci předkupní právo (rovněž bez ohledu na to, zda se jednalo o spoluvlastnictví věci movité či nemovité), pouze však v případě, že bylo spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a navíc pouze po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví. Omezení zákonným předkupním právem tedy platilo jen pro úzkou skupinu případů. Zákon navíc i v rámci této úzké skupiny pamatoval na výjimku, když omezení předkupním právem neplatilo za situace převodu podílu na věci na jiného spoluvlastníka nebo na manžela či manželku, sourozence nebo na příbuzného v řadě přímé.
Od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 platilo, že pokud spoluvlastník převáděl svůj podíl na věci, měli ostatní spoluvlastníci k věci předkupní právo (pokud se jednalo o spoluvlastnictví věci nemovité!). Omezení zákonným předkupním právem opět platilo obecně, i když jen na nemovitosti. Výjimkou byla znovu situace, kdy spoluvlastník převáděl svůj podíl na věci (nemovité) na osobu blízkou, zde omezení předkupním právem neplatilo.
Novelou občanského zákoníku se s účinností ke dni 1. 7. 2020 vrátila situace do doby od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2017. Od 1. 7. 2020 do současnosti tak platí, že pokud spoluvlastník převádí svůj podíl na věci, mají ostatní spoluvlastníci k věci předkupní právo (bez ohledu na to, zda se jedná o spoluvlastnictví věci movité či nemovité), pouze však v případě, že je spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohou svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (tj. například při nabytí podílu na věci děděním ze závěti), a pouze po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví. Omezení nakládání s podílem zákonným předkupním právem tak opět platí jen pro úzkou skupinu případů. Zákon navíc i v rámci této úzké skupiny opět pamatuje na výjimku, když omezení předkupním právem neplatí za situace převodu podílu na věci na jiného spoluvlastníka nebo na manžela či manželku, sourozence nebo na příbuzného v řadě přímé.
Pro jistotu podotýkám, že tento článek se netýká předkupního práva k rodinnému ani zemědělskému závodu, předkupního práva nájemce k jednotce při jejím prvním převodu, předkupního práva v rámci práva stavby, předkupního práva dle zásady superficies solo cedit a ani ujednaného předkupního práva, když tato mají svá vlastní pravidla.
V případě Vašeho zájmu jsme samozřejmě připraveni s Vámi otázku předkupního práva blíže probrat, když shora uvedené informace nelze jistě považovat za vyčerpávající.
