Dne 27. října 2020 rozhodl Nejvyšší soud ve věci dovolání podaného společenstvím vlastníků jednotek proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyjádřil svůj názor na podání činěná právnickými osobami (vůči rejstříkovým soudům) prostřednictvím datových schránek. Rozhodnutí se mj. dotklo i oblasti uznávaných elektronických podpisů, konkrétně toho, zda podání činěné prostřednictvím datové schránky musí být, aby bylo považováno za podepsané, opatřeno uznávaným elektronickým podpisem.
Názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho shora uvedeném rozhodnutí se netýkal podání právnických osob činěných prostřednictvím datových schránek zřízených přímo pro tyto právnické osoby, kde samozřejmě již není sporu o tom, že taková podání jsou v zásadě vždy považována za úkony učiněné písemně a za právnickou osobu podepsány, a to i když podání není opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Nejvyšší soud se ale ve svém rozhodnutí vyjadřoval k situaci, kdy podání právnické osoby bylo učiněno prostřednictvím datové schránky zřízené pro předsedu statutárního orgánu právnické osoby jako pro fyzickou osobu, přičemž toto podání nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (v daném případě nemělo dovolávající se společenství vlastníků jednotek datovou schránku zřízenou a podání vůči soudům tak za společenství činil předseda společenství ze své datové schránky, vždy ale bylo v podání uvedeno, že tak činí právě za společenství vlastníků jednotek jako předseda tohoto společenství).
Dle názoru Nejvyššího soudu je třeba i na taková podání pohlížet jako na úkony učiněné písemně a za právnickou osobu podepsané. Tato podání tedy vyvolávají stejné právní účinky, jako by byla učiněna prostřednictvím datových schránek právnických osob, za které je jednáno.
V odstavci 37 rozhodnutí je konkrétně uvedeno: Nicméně fyzická osoba, oprávněná jednat jménem právnické osoby podle § 21 o. s. ř. [pozn. aut. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád] (ve spojení s § 120 z. v. r. [pozn. aut. zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů]) může jménem právnické osoby učinit elektronické podání podle § 22 z. v. r. i ze své datové schránky (z datové schránky fyzické osoby podle § 8 odst. 1 zákona o elektronických úkonech [pozn. aut. zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů]). V takovém případě je podání podepsáno touto fyzickou osobou (§ 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech); je-li přitom z podání zřejmé, že je činí jménem právnické osoby např. jako předseda jejího statutárního orgánu [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jde o podání této právnické osoby učiněné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou jednat za dotčenou právnickou osobu.
Ač se stanovisko Nejvyššího soudu vztahuje k podáním činěným vůči rejstříkovým soudům, dle autora jej lze vztáhnout na podání činěná vůči soudům obecně (tj. ve všech civilních i trestních věcech) i na podání činěná vůči správním orgánům.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu lze v celém jeho znění nalézt na webových stránkách soudu dostupných na adrese www.nsoud.cz, spisová značka rozhodnutí je 27 Cdo 143/2020.
V případě Vašeho zájmu jsme samozřejmě připraveni s Vámi tuto věc blíže probrat.
